Vlak naděje - Christina Baker Kline

Autorka: Christina Baker Kline
Originál: Orphan Train, 2013
V ČR: 2015, Kateřina Kovářová, Albatros Media - Plus
Počet stran: 264

Anotace: V jednom z posledních vlaků naděje, které od poloviny devatenáctého století v Americe odvážely sirotky z přelidněného New Yorku k náhradním rodinám na Středozápadě, sedí i devítiletá Niamh. Píše se rok 1929 a Niamh, která přišla o rodinu po velkém požáru na newyorské periferii, cestuje díky organizaci Pomoc dětem vstříc nejisté budoucnosti. Co ji v ní čeká? Najde přes řadu bolestných ztrát své štěstí?
Podobná otázka zní v hlavě i sedmnáctileté Molly v roce 2011. Po smrti milovaného tatínka střídá jednu pěstounskou rodinu za druhou a jde z průšvihu do průšvihu. Za ten poslední musí na veřejně prospěšné práce: bude uklízet v podkroví devadesátileté paní. Protnou se osudy těchto dvou žen? A dostanou odpovědi na své otázky?

Vlak naděje, román inspirovaný skutečnými událostmi, vypráví o tom, že občas musíme něco ztratit, abychom něco podstatného našli.


Holčička Niamh nemá v životě zrovna štěstí. S rodiči se pořád stěhuje z místa na místo. Devítileté holčičce, které co nevidět bude deset její život nepřipadá zase až tolik hrozný - má rodinu, která ji nadevšechno miluje, malou sestřičku, o kterou se stará, protože ví, že mamince se musí pomáhat a i přesto, že se pořád stěhují a holčička nemá možnost si pořádně najít kamarády jí její život připadá docela dobrý. Pak přijde rok 1929 a její život se změní navždy. Přijde o všechno - o rodinu, kterou milovala a s malým kufříkem se tak, jako většina sirotků v Americe vydává díky organizaci  Pomoci dětem na poměrně dlouhou cestu vlakem a tak jako všichni děti doufá, že si ji někdo vezme do péče. Na druhé zastávce má štěstí. Ve vlaku se seznámila s klukem, který je postrach ulice a ostatní mu přezdívají Germán.
Oba si slíbí, že se pokusí najít. Jak se Niamh v nové rodině povede?
  Sedmnáctiletá Molly také nemá v životě zrovna štěstí, ukradla knihu - Jana Eyrová, a proto si musí odpracovat několik hodin veřejně prospěšných prací, aby si trest odčinila.
Ujme se jí paní, které je kolem devadesáti let - stejná osoba, která tenkrát cestovala jako malé děvčátko jménem Niamh vlakem, aby nějakým způsobem mohla začít nový život.
Kniha je plná přátelství staré ženy s dívkou, která také neprožívá bych řekla zrovna nejrůžovější období, i když si za to může sama - nikdo ji do toho nenutil, no ne?

Christina Baker Klineová (*1964) se narodila a chvíli vyrůstala v Cambridgi, odkud se s rodinou přestěhovala do USA. Do Cambridge se však vrátila a vystudovala literaturu na místní univerzitě. Ve studiích pokračovala na univerzitách ve Virginii a na Yale. Přestože vystřídala řadu zaměstnání (dodavatelka jídla či šéfkuchařka), v současnosti se již plně věnuje literatuře. Je autorkou pěti románů, Vlak naděje je prvním přeloženým do češtiny. Tento román si v USA vysloužil řadu nadšených ohlasů a dlouho se držel na předních příčkách v žebříčcích čtenářské oblíbenosti. Tzv. vlaky naděje a jiné historické události však Klineové pouze posloužily k tomu, aby na jejich pozadí vytvořila dojemný příběh o odvaze jednotlivce, naději a síle přátelství, které se rozvinulo mezi devadesátiletou ženou a sedmnáctiletou dívkou. Autorka v současné době žije s manželem a třemi syny v Maine.
Na svém kontě má další 4 romány s názvy Bird in Hand, The Way Life Should Be, Desire Lines, Sweet Water.

Na tuto knihu jsem se dlouho těšila a to už od doby, co u nás v Česku vyšla. Říkala jsem si, že si to musím za každou cenu přečíst. A tak, když se mi kniha konečně dostala do ruky, jsem neváhala a začala jsem číst. Hlavní postava "ze současnosti" Molly mi vůbec nesedla a tato dějová linka se mi vůbec nelíbila, a když to řeknu hnusně, tak mi tam vysloveně vadila.  Zaprvé proto, že se Vivian skoro vůbec na nic neptala, například by se jí mohla zeptat na to, jak to, že si změnila jméno nebo na další věci, které by mohly čtenáře zajímat. Zkrátka mi Molly vůbec nepřišla sympatická, a to hlavně tím, jak se chovala.
Naproti tomu dějová linka z minulosti mi přišla docela zajímavá, ale také to nebylo to, co jsem čekala. Navíc mi ten zážitek ze čtení úplně totálně zkazila Molly, která mi požitek ze čtení tak znechutila , že jsem posledních několik stránek přeskakovala a četla si jenom úryvky z minulosti 20. století.
Jinak - co bych této knize ještě vytkla je to že mi tam chyběly fakta, protože do knížky jsem šla s pocitem, že se opět něco zajímavého dozvím, taková situace tady bohužel nenastala.
Myslím, že kdyby bývala autorka napsala pouze knihu o tom, co malá Niamh prožila, udělala by líp.
Abych knihu pouze nekritizovala, tak musím říct, že má vážně moc pěknou obálku. Dlouho jsem přemýšlela, co se mi na knize opravdu bez jediné chybičky líbilo a došla jsem k závěru, že skutečně pouze obálka je to jediné, co je na této knize opravdu bezchybné. A je mi to líto, protože jsem od knihy měla velká očekávání. A možná, že až moc velká.