Pilíře země - Ken Follett

Autor: Ken Follett
Originál: The Pillars Of The Earth, Macmillan, New York, 1999
V ČR: Jan Jirák, Knižní klub, vydání čtvrté, 2015
Série: Pilíře země (1. díl)
Počet stran: 928

Anotace: Rozsáhlý historický román, jehož zásluhou se Ken Follett stal celosvětovým bestselleristou, líčí příběh odehrávající se v Anglii 12. století.
Na pozadí mocenských politicko-náboženských sporů sleduje po půl století osudy několika obyvatel městečka Kingsbridge, kteří zasvětili život výstavbě katedrály.
Strhující dobová freska v sobě spájí výtečný vypravěčský um, originální myšlenku přiblížit čtenářům vznik jedinečných a charakteristických staveb své doby a především neobyčejně barvitou představu o středověku, jež obnáší mozaiku lidských vztahů nabitých napětím, svár dobra a zla, statečnost a lásku, nenávist, násilí, intriky i zradu...

Tom pochopil, že to Ellen myslí vážně. Zaplavila ho vlna úlevy a štěstí. Padl na kolena a zůstal klečet na zemi. A pak, jako když se zvednou stavidla, se rozplakal.
                                                                                                        (Kapitola 1, část čtvrtá, str.75)

  U téhle knihy je strašně složité představit děj - je tam toho opravdu moc. A když píšu moc, myslím tím opravdu MOC. Dobře - zkusím to. Samotná anotace, jak jste si asi stačili všimnout nám toho totiž moc neprozradí.
  Představte si Anglii ve 12. století. Představte si stavitele, který si přeje postavit katedrálu.  Tento stavitel se jmenuje Tom, má dvě děti - malou Martu a staršího Alfreda. K tomu všemu nemá práci, je chudý a jeho manželka Agnes mu oznámí, že je těhotná. Jediná naděje na záchranu před smrtí hladem je pro tuto rodinku prasátko, které s sebou vláčí na cestách. Jednoho dne jim však prasátko ukradnou zloději a navíc ještě zraní Martu.
  V tu chvíli se na cestičce objeví žena jménem Ellen se svým synem Jackem, kteří žijí o samotě v lese. Ellen Martě pomůže. Rodinka pak chvilku zůstává na místě, jen tak, pro jistotu, aby se Martě znovu neudělalo špatně.
  Z počátku, když se Ellen v knize objeví, jeví se jako postava, která je pro děj celkem nedůležitá, ale radím vám, abyste si ji dobře zapamatovali. Tahle žena totiž, jak později zjistíte, je pro další události celkem dost důležitá.
  Poté, co Tom nepořídí a jeho práce na katedrále je odmítnutá, rozhodne se i se zbytkem rodiny, (Ellen již odešla), utábořit v lese. Jenže se situace zkomplikuje poté, co Agnes začne rodit. V lese je chladno, navíc nikde není ani živáčka. A tak své milované musí pomoci Tom...
To, co jsem nestínila nyní, je teprve začátek knihy. Nebudu psát, jak to s Agnes a maličkým nakonec dopadne, protože to by byl až moc velký spoiler.

  "Netvař se tak smutně," požádala ho a oči měla plné slz. 
  "Nemůžu si pomoct," pokrčil rameny. "Jsem smutný."
   "Mrzí mě, že jsi kvůli mně tak nešťastný."  
   "To tě nemusí mrzet. Spíš by tě mělo mrzet, že jsem s tebou byl tak šťastný. Protože to tak teď bolí, holka. To, že jsi dosáhla toho, abych byl tak šťastný."
                                                                                                           (Kapitola 4, část třetí, str. 269)

  Kniha mimo jiné nastiňuje tehdejší život, ale i to, jak fungovala církev ve dvanáctém století. Z církevní linky bych si být vámi zapamatovala hlavně Philipa a jeho biologického bratra Francise.  Důležité je také jméno místního biskupa Walerana Bigoda, který, ač se to zpočátku nemusí tak zdát, má potenciál pořádně zamíchat dějem.
  A jestli se vám to už teď jeví rozsáhle a zamotaně, garantuji vám, že bude hůř. Samotná kniha má totiž postav daleko více. Hraběte Bartoloměje, jeho dceru Alienu, které je na začátku knihy 17 let a jejího bratra Richarda, kterému je na začátku příběhu pouhých 14 let.  
Nakonec vám musím říct ještě o jedné postavě a jeho rodině. Jedná se o Williama Hamleigha, který v knize přestavuje ztělesněné zlo. V hodně případech jedná na popud své matky Regy, či pro vlastní (leckdy velmi zvrhlé) potěšení. Jeho táta se jmenuje Persy. Hamleighovi neustále touží po moci a jsou pro to ochotni udělat cokoli. I zabíjet...

Když skřivánek v síti se zmítá,
zpívá tklivěji než kdy dřív. 
Jak by píseň ta tklivá
ze sítě chudáčka vyplíst. 
***
Pak večer lovec kořist sesbírá
a pro skřivana naděje hned zhasne.
Všech ptáků i lidí život končívá,
Jen píseň tón snad nikdy neuvadne.

"Sbohem, Walerane Bigode," zvolala Ellen. "Opouštím Kingsbridge, ale tebe neopustím. Zůstanu s tebou ve tvých snech." 
V mých taky, pomyslel si Tom.
                                                                                                           (Kapitola 4, část třetí, str. 270)


Ken Follett se narodil  5. 6. 1949.
Kenneth Martin Follett je velšský spisovatel historických románů a thrillerů.
Narodil se v Cardiffu ve Walesu jako prvorozené dítě v rodině daňového inspektora. V deseti letech se s rodiči a sourozenci přestěhoval do Londýna, navštěvoval osmileté gymnázium a technický institut a později na univerzitě studoval filozofii a v postgraduálním kurzu žurnalistiku. Pracoval v Cardiffu jako reportér pro South Wales Echo a v Londýně pro Evening News. Poté, co opustil novinařinu, pracoval jako zástupce ředitele v malém londýnském nakladatelství. Koncem sedmdesátých let začal po večerech psát. Zpočátku publikoval pod pseudonymy, například Zachary Ross nebo Martin Martinsen.
Proslavil se v roce 1978 špionážním románem Eye of the Needle a následovaly čtyři další bestsellery ve stejném žánru Tripple (1979), The Key to Rebecca (1980), The Man from St. Petersburg (1982) a Lie Down with Lions (1986).
V roce 1983 vydal knihu podle skutečné události On Wings of Eagles, která pojednávala o záchraně dvou civilistů z Iránu v době revoluce v roce 1979.
Poté změnil radikálně žánr a v roce 1989 spatřil světlo světa historický román Pilíře země (The Pillars of the Earth), který pojednává o výstavbě středověké katedrály v Kingsbridge. Knihy se prodalo 18 miliónů výtisků a v žebříčku bestsellerů New York Times se udržela 18 týdnů. V roce 2007 potom napsal pokračování Na věky věků (World Without End), jež se odehrává přibližně 200 let po událostech v Pilířích země a sleduje osudy dalších generací stavitelů katedrály v období poznamenaném morovou ránou v Evropě v polovině čtrnáctého století. Této knihy se prodalo 11 milionů výtisků.
Ken Follett je také autorem oceněné historické trilogie Století, ve které sleduje osudy několika generací vzájemně spřízněných rodin z různých částí světa. Kniha první Pád titánů (2010) pojednává o době první světové války a ruské revoluce. Druhá část Zima světa (2012) se odehrává v době vzestupu třetí říše, španělské občanské války, druhé světové války a na počátku studené války. V závěru nazvaném Hranice věčnosti (2014) se Follett rozloučí s hrdiny v příbězích poznamenaných událostmi jako kubánská krize, válka ve Vietnamu, stavba berlínské zdi, ale i pád komunistického bloku.
Dalším úspěsným Follettovým románem jsou Kavky (2001), dílo vypráví o událostech před vyloděním Spojeneckých vojsk v Normandii, poutavě líčí pokusy špičkové britské agentky o zničení telefonní ústředny v týlu německých pozic, na níž závisí spojení polních vojsk s velitelstvím v Berlíně.
V románu s romantickým podtextem Muž s podivnou minulostí se přeneseme do Londýna roku 1914 ke klíčovým událostem předvečera první světové války.
Za další Follettovy knihy jmenujme například Night Over Water (1991), A Dangerous Fortune (1993), A Place Called Freedom (1995) nebo The Hammer of Eden (1998).
Follettovy knihy neušly zájmu filmařů a on sám za svá díla dostal nejrůznější ocenění a čestné doktoráty.
Ken Follett se rozhodl pro napsání první knihy z finančních důvodů, protože potřeboval peníze navíc na opravu rozbitého auta.

  "A už to nikdy nikomu neříkej!" Zajíkala se hněvem a s obtížemi ze sebe vyrážela slova. "Nikdy nikomu neřekneme, co ti dva provedli - nikomu! Nikdy! Nikdy! Nikdy!" 
                                                                                                         (Kapitola 6, část první, str. 326)


  I přesto, že jsem knihu četla docela dlouho kvůli vysokému počtu stran a nedostatku času, se mi kniha líbila. Byla nápaditá, je v ní popsáno půl století, což je hodně let a to mám ráda. Označila bych jí jako rodinnou ságu.                                                                                                                            

  Podle historické propracovanosti si myslím, že autor na knize pracoval opravdu dlouho. A vyplatilo se. Je zajímavé sledovat osudy hlavních, ale i vedlejších postav, které jsou ovlivněny především činy Willliama Hamleigha. Tuto postavu jsem vážně neměla ráda. Přišel mi nafoukaný, chamtivý a jednal jen a pouze ve svůj prospěch. Musím však přiznat, že mi ho na konci knihy bylo i líto. A přitom jsem si celou knihu v podstatě nepřála nic jiného. Když ta chvíle nastala... Nevím, no.. Jak říkám, bylo mi ho prostě líto. Nicméně, celou dobu, co v knize vystupoval se téměř ke každému choval povýšeně. Ke každému, kromě své matky - té se bál.                                                                                                        

  Dále musím ocenit to, že Ken Follett opět po Pádu titánů dokázal až neuvěřitelně skvěle propojit osudy několika postav a rodin dohromady. Pád titánů mě přesto bavil víc. Přišlo mi totiž, že v knize Pilíře země některé situace autor až zbytečně moc dlouho protahoval a situace, které mohl více popsat, zase až tolik dobře nepopsal.                                                                                                                

Na druhou stranu báječně i přes tento nedostatek udržoval moji pozornost při čtení a leckdy mě překvapil nečekaným vývojem.                                                                                                                            Co mě trošku mrzí je, jak nakonec dopadl Tom, kterého jsem měla ráda. Richarda a jeho sestru Alienu jsem si také velmi oblíbila. Musím se přiznat, že jsem si musela zvykat na Ellen, která mi v některých chvílích přišla až nepřirozeně radikální.                                                                                            

Také mě v knize překvapil začátek. Začíná prologem, který popisuje události okolo popravy v roce 1123. Popravovaný je muž - to je jediné, co o něm na začátku víme. Radím vám, abyste si i tuhle chvíli zapamatovali, protože na konci dojde k objasnění, které jsem si dala dohromady už celkem dlouho předtím, než jsem si to přečetla. 
"Co tím chceš říct?" 
"Že může dojít ne krveprolití."
Waleran zvedl černé obočí. "Skutečně?" podivil se. "V tom případě ti budu muset dát rozhřešení." 
                                                                                                         (Kapitola 8, část druhá, str. 447)

  Je dobře se autor tolik nezaměřuje na popis krajiny, stavby katedrály, ale nýbrž na charakteristiky postav nebo na postavy samotné. Autorův styl psaní se mi líbí. Píše čtivě a jak už jsem napsala výš - rozhodně umí překvapit. 
Silný dojem na mě udělal Jack. Byl popisován jako velký milovník a obdivovatel Alieany, který se nebojí pro svou milovanou udělat cokoli - třeba za ni nasadit i vlastní život. Při čtení jsem si říkala, že Aliena má oproti většině z nás veliké štěstí, co se týká toho, že potkala někoho takového, jako je on. Normálně jsem se do něj během čtení zamilovala. (I když Jamieho z Cizinky nepředčil. :D) Z prostředí katedrály mi byl nejsympatičtější Philip, který měl situace hezky promyšlené a dokázal převorství hezky vést. 
K této knize jsem si několikrát musela vyhledávat určité pojmy, které jsem nevěděla, co znamenají. - To se mi tak často nestává. Jinak se mi kniha líbila, hlavně mě bavilo sledovat osud Alieny, Richarda a Jacka. Co mě trošku mrzí je, že Ken více nepřiblížil život Jonathana. Veliká škoda, protože si myslím, že měl na to, aby byl v knize popisován, měl ze začátku hodně našlápnuto. Zkrátka mi přišlo, že na něj autor při psaní trochu zapomínal. 
  William je pobil jako když liška roztrhá kuřata. Nad tím by plakali i andělé. 
                                                                                                       (Kapitola 9, část první, str. 454)

Na konec recenze je nutné říct, že další díl Na věky věků si určitě pořídím a přečtu a také to, že mi nezbývá než doufat, že v druhém díle bude tato postava více rozebíraná.
  Ocitli se v území nikoho mezi dvěma vojenskými tábory.
                                                                                                 (Kapitola 9, část první, str. 457- 458)

                                                         Výsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičkyVýsledek obrázku pro hvězdičky
 
"Přinuť Williama, aby pro nás lom znovu otevřel, prosím," nevzdával se Philip. "Takhle se vlastně neprotiví tvé vůli, ale okrádá tím samotného Boha."  
                                                                                                        (Kapitola 9, část první, str. 464)














Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moře nálezů a ztrát 1: Náhodní lháři - Lena Valenová

Panský dům (původní trilogie): Anne Jacobsová

Gabrielovo Inferno - Sylvain Reynard